Gravel kritérium Morkovice – poprvé ostře na gravelu

Rok 2022 byl ve znamení příprav na moji hlavní akci sezóny WCC. Přesto jsem nezanevřel na kratší a intenzivnější závody. Žádný trénink nenahradí intenzitu v závodním režimu. Přemýšlel jsem nad účastí na nějakém lokálním MTB závodě. Samozřejmě na gravelu. Pravidla a propozice závodů nic takového zatím nezakazovala. Mé obavy byly spíše z těžkého terénu, v kterém bych možná silně ztrácel. Pak se ale v nedalekých Morkovicích objevila příležitost, kterou bylo třeba využít. Nultý ročník Gravel kritéria Morkovice.

Slunného 12. června 2022 čekalo na 18 závodníků na gravel a MTB kolech asi 6 km okruh po polních cestách v okolí Morkovic. Ten se jel 6x a tudíž šlo o takové regulérní terénní kritérium. Podobný formát závodu jsem zatím nikdy nejel a tak jsem s přihlášením neváhal.

Příprava

Kolo bylo dané. Můj zánovní Giant Revolt Advanced Pro 1 se těšil na první účast na ostrém závodě. Technicky jsem řešil hlavně obutí. Plánoval jsem, že se na trasu fyzicky podívám ještě před závodem, ale nakonec jsem se k tomu nedostal. Vzal jsem tedy sebou do auta dvoje ráfky s dvojím obutím, že se rozhodnu na místě. V Garminu jsem si vytvořil nový profil „závod“, aby mě nezdržovaly zbytečné metriky a mohl se soustředit jen na čas, tep a výkon. I samotný závod jsem bral spíše jen jako součást fyzické přípravy na WCC, tudíž jsem nějaký speciální trénink na intenzitu neprováděl.

Na start jsem dorazil dřív. Kolem sokolovny v Morkovicích už se rozjížděli borci, zejména na MTBčkách. Na registraci jsem vyfasoval čip, připnul na vidlici a jel jsem si v poklidu projet trasu závodu na rychlejších semislic 40 mm pláštích Maxxis Receptor. První úsek trasy vedl do táhlého mírného stoupání po široké zpevněné polní cestě. Všude bylo poměrně sucho a terén přívětivý. Po stoupání se trasa zlomila do velmi pozvolného klesání, ovšem přímo po zatravněném poli a dále po rozbité polní cestě. Trasa ale byla nadále suchá. Téměř v závěru okruhu na náš čekala technická pasáž v lese, kde bylo potřeba prokázat mrštnost při kličkování mezi stromy.

Už už jsem chtěl přezout na širší pláště 45 mm Maxxis Rambler, ale při pohledu na hodinky jsem si nebyl jistý, jestli bych to stihnul. Proto jsem jenom trochu ufoukl stávající užší pláště a vyrazil na start.

Závod

Zbývalo několik posledních předstartovních slov pořadatelů k trati a bezpečnosti a šlo se na start. Po startu začalo typické trhání pole v táhlém stoupání. Tempo bylo vysoké a čelo závodu odjelo závodit vlastní závod 🙂 Vzhledem k terénu ale nebyl problém udržovat vizuální kontakt se závodníky okolo, což je pro závodní atmosféru klíčové. Během prvních tří okruhů jsme vytvořili skupinku tří závodníků, se kterými jsem sváděl souboj o každý metr náskoku nebo naopak dotahování.

Také se naplno ukázalo, že trasa závodu svědčí spíše odpruženým MTB kolům se širšími plášti. Hlavně na uskákaném sjezdu jsme na užších pláštích ztráceli dost času, ale rovnému souboji nás tří to nepřekáželo. Řetěz mi občas skákal tak, že i s brzdou přeskakovaly převody.

Po třetím kole jsem začal promýšlet strategii do závěru závodu. Vytyčil jsem si osobní cíl dojet do cíle první z této trojice. Při čtvrtém výjezdu stoupání jsem trochu pošetřil síly a držel se ve skupině s co nejmenším možným úsilím. O útok jsem se pokusil při předposledním výjezdu. Půl stoupání jsem se držel vzadu a pak vyrazil rychle dopředu. Na útok zareagoval i zbytek skupiny a při sjezdu jsme zůstali s malými odstupy stále pohromadě. Na zbytku trasy nebylo moc příležitostí útočit ani poodjet.

Útok jsem zopakoval v posledním kole. Opět v druhé půlce stoupání jsem zařadil velký převodník a vyrazil dopředu tak, abych udržel vysoký výkon až po zlom do klesání. I tentokrát zbytek skupiny zareagoval. Nastavené tempo, ale nikdo neudržel až nahoru. Neotáčel jsem se jel v nastaveném tepu dál. Čas otočit se jsem měl až na konci stoupání, kdy jsem zjistil, že jedu sám. Stačilo už jen kontrolovat náskok ze sjezdu a v technickém trailu v lese, kolem rybníka a do cíle.

Do cíle jsem dorazil na 7. místě v čase 1:25.33. V našem minizávodě trojice jsem dokázal dojet s náskokem 10, reps. 20 sekund. Navíc jsme si závod dokázali užít, kdy se opravdu útočilo, bránilo a strategicky uvažovalo. S dobrým pocitem jsem nakládal kolo zpátky do auta, když mi došla smska s výsledky, že jsem 3. v kategorii. Přemýšlení nad nějakými kategoriemi šlo zprvu úplně mimo mě a tak bylo umístění na bedně velkým překvapením. Vrátil jsem se proto zpátky na vyhlášení výsledků, poskytl rozhovor a převzal bronzovou trofej za 3. místo. S ještě lepším pocitem jsem se vydal domů.

Jelikož šlo o nultý ročník v této neprozkoumané kategorii gravel závodů, i pořadatelé (kteří se závodu také zúčastnili) měli už nápady na úpravu trasy (více pro gravely) a závodu do dalšího ročníku. Budu tedy napjatě čekat na případnou pozvánku do dalších ročníků tohoto zajímavého a perfektně připraveného klání.