Pálavské okresky aneb poprvé v balíku

Při plánování cyklistických akcí na rok 2023 jsem přemítal, který vícedenní závod bude tím pravým a jediným pro letošní sezónu. Po terénním plahočení na WCC jsem chtěl něco rychlejšího. Zvažoval jsem vážně okolorepubliky.cz, ale stejně jako loni jsem nakonec dal přednost jiné akci. Tou bude Race Across Czechia od Ultrabikers.eu. Radomír Čížek před pár lety spustil platformu pořádající ročně mnoho cyklistických akcí – závodů a jejich vrcholem jsou právě vícedenní bikepackingové závody v terénu i na silnici. Do jejich portfolia ale patří i mnoho jednodenních akcí a výzev a Pálavské okrsky byly jednou z nich. Chtěl jsem tedy nasát atmosféru, konečně se s Radkem potkat osobně a taky odjet větší vzdálenost v nějakém tempu. To pro mě byla velká neznámá. Proto jsem se kromě RACZ přihlásil i na jarní výzvy Pálavské okrsky a Zábřežský gravel. A o té první zmíněné je tento report.

Jako většina jednodenních výzev Ultrabikers.eu nabízely i Pálavské okrsky hlavní a krátkou trasu (zde 160 a 130 km). Přístup i atmosféra k „závodu“ je mi velmi sympatická a proto zmíním co zažijete ještě před samotným startem podobné výzvy. Týden před závodem vám přijde pozvánka do WhatsUpové skupiny, kde probíhá nejen komunikace k organizaci závodu, ale i zdravé hecování a cyklistická konverzace s ostatními účastníky. Zároveň dostanete na mail GPX trasy s podrobným popisem překážek na trase, startovní listinu, pokyny k specifickému UB Trackingu a nějaké další organizační informace k parkování, startu apod. Konkrétně před Pálavskými okreskami se v konverzaci stala údajně ojedinělá věc. Část pravověrných silničářů začala požadovat úpravu trasy, protože obsahovala „nesjízdné úseky pro silniční kola“. Zde je třeba připomenout, že Radek i jeho Ultrabikers.eu jsou zejména dobrodruzi a tak zpestření silničního závodu občasnou šotolinkou, schody atd. je zde velmi časté. Nic co by mohlo mě na gravelu rozhodit, ale žiletkáři z toho byli dost nesví. Úprava trasy se nakonec nekonala (a musím zpětně říct, že to byla opravdu zbytečná panika). Celkově se mi předstartovní příprava dost líbí a zvyšuje těšení na připravovaný závod.

Moje příprava zahrnovala namontování časovskářské hrazdy s tlačítkama pro Di2 řazení. Jako obutí jsem zvolil Continental GP TR 5000, 32 mm. Nafoukané kolem 45 PSI. Pro stanovení vhodných tlaků doporučuju velmi web či aplikaci CS Tire pressure calculator. Na kole jsem nechal Garmin Varia radar, taštičku s nářadím a jednu brasničku na horní trubce – na tyčinky a mobil. Taky jsem si dal 3. košík na bidony. Očekával jsem 6-7 hodin na trase a to bych asi tři bidony vypil. Taky jsem se rozhodl nezastavovat a jídlo si vézt v dresu. Den před startem jsem musel z rodinných důvodů přejít na kratší trasu, abych byl dříve doma a tak jsem si i nově upravil GPX soubor pro Garmin Edge, kde jsem si tradičně naťukal důležité body trasy jako nečekané zatáčky, stoupání, šotolinové úseky, samoobsluhy atd. Navíc jsem si nastavil na zkoušku PowerGuide na hodinkách, abych tuto novou Garmin fičuru v praxi otestoval.

Zázemí závodu se nacházelo kousek od Brna u rybníka v Rebešovicích. Když jsem přijel na místo, byla zde už početná skupina závodníků. Podepsal jsem se na předstartovní listinu, pozdravil se s Radkem a zkoumavě jsem hleděl na ostatní cyklisty a jejich výbavu a bagáž. Rozhodl jsem se nechat jeden bidon v zázemí a jet jen se dvěma – přestoupil jsem na krátkou trať a žádné horko nehrozilo (předpověď hlásila silný západní vítr, 5-10°C a možnost přeháňky).

Start v 9.00 znamenal krátkou rozpravu, společnou fotku a pomalý start za zaváděcím kolem, které nás přivedlo až na silnici do Rajhradu, kde se začalo ostře závodit. Mou strategií bylo vydržet co nejdéle v balíku. Čelo pelotonu nastavilo řádný kalup, takže držet se v balíku nebylo zadarmo. Jízda v balíku byla moc zajímavá zkušenost. Jelo se poměrně rychle, bylo potřeba dobře hlídat odstupy, aby nedošlo k nějaké kolizi. Trasa se stočila přímo na jih, takže na závodníky začalo silně foukat z boku. Nikdo nechtěl jet vpravo, takže se tvořili trojice cyklistů jedoucích vedle sebe, což nelibě nesla řada řidičů, předjíždějících náš peloton. Troubili na nás docela vydatně. Neměl jsem vůbec čas hlídat nějak výkon nebo rychlost, ale prohodili jsme pár slov se závodníky okolo. Až se trasa trochu narovnala mrknul jsem na své budíky a zjistil, že podle Garmin Stamina mi zbývá asi 30 km života než mi sekne, jel jsem hrozné watty i tepy. Ale úkol zněl jasně. Zůstat se skupinou alespoň po rozdělení na krátkou a dlouhou trasu.

Ten bod měl nastat po cca 30 km závodu. Asi 2 km předtím jsem něco řešil s pitím nebo navigací a udělala se přede mnou díra asi 2 m. Navíc se jel už slušný kvapík a stahování mezírek na větru stálo dost sil. Za chvíli bylo jasné, že skupinu už nedojedu a neudržím. Ani z dalších závodníků co vláli na konci balíku neměl nikdo sílu to dotáhnout a tak jsem těsně před rozdělením vypadl z balíku. Viděl jsem před sebou jasně tři závodníky. Na čele jel Adam Šánek a Standa Moravec a dojížděl je z balíku též odpadlý Dominik Dvořák (pozdější vítěz). Měl jsem je stále před sebou zhruba na 50 m, ale přiblížit jsem se nedokázal. Když jsem projížděl Pasohlávky a také první FotoPoint, jak se říká místům, kde si musíte udělat fotku a poslat do UB trackingu, viděl jsem, že Dominik nabral Adama a nechali Standu vzadu. Můj rozestup se ale nijak neměnil. Standu jsem pak zahlédl u Nových Mlýnů a šlo vidět, že zpomaluje. Při přejezdu nádrže jsem Standu předjel a jel na třetím místě. Vlčáky vepředu jsem neviděl, ale jelo se mi docela dobře a kolem nádrže foukalo do zad, tak jsem svištěl zalehlý na hrazdě kolem nádrže. To už se blížilo první prudké stoupání nahoru Pavlovem.

Kolem Nových Mlýnů s větrem v zádech to krásně svištělo.

Věděl jsem délku i předepsané tempo, takže jsem kopec vyjel docela rychle. Navíc se trať přehoupla do 2. poloviny. Stamina mi ukazovala stále 20 km zbývající výdrže (do cíle to bylo ještě 65). Při stoupání Klentnicí jsem se neustále míjel s nějakým elektrocyklistou, který mě do kopce vždycky předjel, abych mu z kopce zase ujel já. Nakonec jsem ho setřásl cestou do Mikulova. Nerad si vezu někoho za zády, navíc ještě poháněného motorem.

U Mikulova nás čekal další FP – Lom Janičův vrch. Záznam na FP vypadá tak, že přijedete na místo, vyfotíte sebe nebo kolo s pozadím uvedeného bodu a zadáte to do systému na stránce UB Trackingu. Čas pořízení se potom propíše na stránku trackingu a lze orientačně vyčíst jak si v závodě vedete. Když spěcháte, je to trochu krkolomné, ale i za jízdy se mi podařilo vyčíst, že jedu opravdu třetí a mám ztrátu na čelo asi 10 minut.

Zatím jsem nepociťoval nějaké obtíže s tempem nebo jídlem a tak jsem se vydal z Mikulova přes Bulhary zpět k Novým Mlýnům. Potíž byla jen v tom, že ze západu foukalo a teď tím pádem přímo proti. Vítr to byl silný. Nejelo to ze sjezdu ani po rovině. Úsek Bulhary – Hustopeče se mi tak opravdu zajídal. Jel jsem si svůj určený výkon a moc jsem se nesnažil přetlačovat s větrem. Chtěl jsem si i trochu odpočinout před stoupáním za Hustopečemi. No proti větru to moc nešlo. V Hustopečích, ale foukat přestalo. Za to přibylo lidí. Právě se zde konaly slavnosti vína a mandloní a husté zástupy lidí v mandloňových sadech i na silnici lemovaly tento úsek trasy. Za Hustopečemi následovalo prudké stoupání k FP3 Žerotínský vrch. Stamina už stabilně ukazovala asi 10 km výdrže posledních 50 km, takže jsem ten ukazatel úplně přestal sledovat. Kopec jsem vyšlápl překvapivě v tempu. Tělu se do vysokých wattů na rovinách už nechtělo, ale v kopci to ještě šlo vytáhnout. Cítil jsem jen únavu v nohách, ale žádný velký zásek nebo krizovka nepřišly. U FP3 jsem udělal fotku a pokračoval z kopce do posledních 30 km po rovině. Zde byl taky probíraný „hrozně rozbitý úsek“, kde měly praskat galusky a karbonové výplety. Prosvištěl jsem ho jako nic a jenom kroutil hlavou nad předzávodní konverzací ohledně úprav trasy.

Při sjezdu do Nosislavy jsem potkal Pavla Provázka, zapáleného Ultrabikera na G. Revoltu, kterému ráno selhalo auto při cestě na závod a tak si jel jen projet trasu pozpátku. Posledních 20 km jsme jeli spolu (teda spíš on mě naháněl). Trochu mi to pomáhalo držet tempo. V Židlochovicích jsem se snažil držet trasy, která byla vedena po cyklostezce paralelně se silnicí. Při nájezdu na ni jsem škrtl klikou nebo převodníkem o obrubník, ale bez následků. Tyto „bezpečné“ odbočky na cyklostezky mě stály několik minut. Jak jsem potom zjistil ze záznamů ostatních závodníků, nikdo to moc neřešil a jel prostě po silnici. Příště budu vědět. Po rovině na posledních kilometrech to docela jelo a k rybníku v Rebešovicích jsem se vrátil po 4 hodinách a 52 minutách na 3. místě. Jídlo mi zbylo, 2 bidony byly akorát. Stamina setrvale ukazovala, že bych 10 ještě ujel.

Zmordovaný jsem byl tak napůl, ale měj jsem z výkonu radost. Nikde mi neseklo, nespadl jsem a třetí (i když na krátké) bylo maximum možného. I kdybych udržel balík, asi bych první dva stejně ztratil někde později. Za mě zdařilá akce i trasa a za 14 dní se budu těšit na můj vrchol jarní sezóny Zábřežský gravel, tentokrát už na hlavní trase. Pálavské okresky tak byly dobrou jarní přípravou na další sezónu.